Hospodářský vývoj po pandemii: od krize ke krizi?

 

Vítejte na blogu snapshot.cerge-ei.cz, kde budeme ve více či méně pravidelných intervalech přinášet pohled na českou ekonomiku, zejména v kontextu okolních evropských zemí. Naše příspěvky budou  "data-driven", budeme v nich presentovat relevantní data, a komentovat je. Data budou prezentována způsobem, který považujeme za užitečný a v kontextu veřejných komentářů v Česku často chybějící: budeme se soustředit zejména na srovnávání časových řad a na jejich možnou interpretaci. Vždy budeme odkazovat na originální zdroje dat a popíšeme jejich případnou úpravu. Náš blog je částečně modelován po vzoru obdobného blogu pro US, https://econsnapshot.com/. 

V tomto příspěvku se podíváme na hospodářský vývoj během pandemické recese a po ní. Obrázek 1 ukazuje změny čtvrtletního reálného hrubého domácího produktu (HDP) relativně k před-pandemické úrovni v roku 2019, kdy jsme hodnoty normalizovali na hodnotu 100. Data jsou čerpána z Eurostatu (série namq_10_gdp), sezónně přizpůsobena, a Česko budeme srovnávat  s okolními zeměmi (Rakousko, Německo, Polsko a Slovensko). 

Cele období lze rozdělit na dvě části: období během pandemického roku 2020, a období bezprostředně po pandemii. Jak ukazuje následující graf, ani jedno období nevyznělo, respektive nevyznívá, pro Česko příliš optimisticky. Během roku 2020 sice došlo k výraznému poklesu HDP okolo 10 procent a více ve všech zemích, ale Česko bylo druhé nejhorší: pouze v Rakousku došlo k mírně většímu poklesu. Rakousko poté propad dohnalo silnějším růstem. A co Česko? To již minimálně rok a půl víceméně stagnuje, a je jedinou zemí, která ani na chvíli nedosáhla úrovně HDP před pandedmií. Výrazně zaostává zejména za Polskem, které se pohybuje na úrovni okolo 10 procent vyšší než před pandemií, ale i za Slovenskem a již zmiňovaným Rakouskem.

Co stojí za tímto nevýrazným zotavením z pandemické recese? Nejdůležitějším komponentem HDP na výdajové straně je spotřeba domácností. Druhý graf ukazuje vývoj reálné spotřeby ve stejném období. Během roku 2020 došlo k výraznému poklesu spotřeby ve všech zemích, a Česká republika z toho vzchází relativně dobře: přes pokles o 12 procent došlo k menšímu poklesu pouze na Slovensku. Po nevýrazném zotavení v roce 2021 ovšem stojí za pozornost dynamika spotřeby v roce 2022 a počátku roku 2023: v Česku jako v jediné z těchto zemí dochází k výraznému poklesu spotřeby, která se v 1. čtvrtletí roku 2023 nachází 9 procent pod před-pandemickou úrovní z roku 2019, a patrně jsme stále nedosáhli dna. Dramatický je kontrast zejména se Slovenskem, kde spotřeba již dva roky vytrvale roste a ke konci roku 2022 je o á procent vyšší než před pandemií.

Spotřeba vlády mírně narostla během roku 2020 a 2021, a v následujících letech po mírném poklesu dochází opět k růstu na od konce roku 2022 a je nyní o téměř 10 procent výše než před pandemií. (Pro upřesnění: jedná se o reálný růst, tedy očištěný o inflaci, a jedná se pouze o vládní spotřebu která nezahrnuje například transfery).   S tím kontrastuje opět Slovensko, kde od roku 2021 vládní spotřeby výrazně klesá. Na druhé straně je Rakousko, kde je růst vládní spotřeby ve srovnání s obdobím před pandemií větší, na rozdíl od nás se ale nejedná o růst v posledních několika čtvrtletích. V souvislosti s vývojem spotřeby domácností v předešlém grafu se nabízí hypotéza, že pokles vládní spotřeby na Slovensku umožnil růst soukromé spotřeby (negativní crowding out), zatímco u nás růst vládní spotřeby v situaci kdy navíc ekonomika víceméně stagnuje naopak přispívá k poklesu spotřeby domácností. 

Nepříliš dobré signály poskytuje i vývoj reálných investic (graf 4).  Česko sice poměrně rychle předehnalo úroveň před pandemií a zaostávalo jasně pouze za Polskem, kde došlo v výraznému investičnímu boomu. Jednalo se však pouze o krátkodobý vzestup. Posledních několik čtvrtletí se situace obrátila a dochází k opětovnému poklesu, zpět přibližně na úroveň před pandemií. S vyjímkou Polska, které je ale na úplně jiné úrovni, jsme jedinou zemí, kde dochází k opětovnému poklesu.

Ve srovnání s okolními zeměmi tedy Česko přežilo dobu pandemickou a post-pandemickou s viditelně horšími následky. Zaostávání se týká celkového HDP, ale i jeho hlavního komponentu, spotřeby domácností. Oba ukazatele se stále nevrátily na úroveň před pandemií, přičemž zejména setrvalý pokles spotřeby v posledních letech je poměrně unikátní a odlišuje nás od okolních zemí. 

Ve srovnání s obdobím bezprostředně před pandemií je tedy naše skóre následující: HDP  a investice jsou přibližně na stejné úrovni, soukromá spotřeba minus 9 procent, vládní spotřeba plus 10 procent.   Alarmující je ale i dynamika v posledních čtvrtletích.  Česká republika je prahu recese již několik čtvrtletí a situace v tuto chvíli nevypadá o mnoho optimističtěji než na podzim, spíše naopak.